Jako beránky nad mou hlavou
jako červánky nad Jihlavou
jako poklad, co nad něj není
ona je krásná až k zešílení
Jako beránky nad mou hlavou
nikdy do moře nedoplavou
jako touha, co duše plení
ona je sladká až k zešílení
Tak už to, miláčku, musíme brát,
chtěl bych tě naposled pomilovat,
tak už to, miláčku, u nás chodí,
javor své listy hned dvakrát shodí,
zbývá nám balada o naději,
zejtra mě na vojnu odvádějí.
Tak už to, miláčku, musíme brát,
chtěl jsem ti svou lásku naslibovat,
javor však své listy dvakrát shodí,
jinej tě k oltáři doprovodí,
zbývá mi balada o naději,
zejtra mě na vojnu odvádějí.
Teď jsem si, miláčku, jen jedním jist,
javor, ten shodí i poslední list,
i kdyby ten javor v bouři blesk sťal,
nikdy bych svou lásku nesliboval,
zpívám si baladu o naději,
zejtra mě na vojnu odvádějí.